Z Jičína do Valdštejnské loggie Vás dovede čtyřdílná lipová alej, která je dva kilometry dlouhá. Bezmála devět set lip, vysázených úhlopříčně, otvírá čtyřmi řadami trojitou cestu, prostřední královskou a dvě menší, postranní. Bohuslav Balbín ji roku 1679 nazval "hésiodovská cesta rozkoše".

Stromořadí lip, spojené se jménem Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna (1583 - 1634), jež s takovým obdivem Bohuslav Balbín popisuje, představuje součást skutečně mimořádné realizace, založené v krajině Českého ráje mezi Jičínem a Valdicemi. Právem se v současné době jedná o vyhlášení celého komplexu národní kulturní památkou.

V čem spočívá jeho jedinečnost? Především jde o první ranně barokní či pozdně manýristickou krajinnou kompozici takového rozsahu v Čechách. Albrecht z Valdštejna, poté co vybral Jičín za sídelní město svého frýdlantského vévodství, zde za pomoci svých architektů Andrea Spezzy (od roku 1625) a Nicolo Sebregondiho (od roku 1629) inicioval stavbu osově založené zahrady s oborou, pohledově i funkčně svázanou s budovami čestného dvora a loggie - sally tereny či "přízemní síně". Zde se šlechtická společnost měla bavit, naslouchat hudbě a také - vizuálně komunikovat s okolím.

Druhou osou, kolmou na osu první je právě lipové stromořadí, spojující vévodské město Jičín, loggii a libosad (pozdější - dnešní název zahrady) s kartuziánským klášterem ve Valdicích. Ten byl určen za místo panovníkova posledního odpočinku. Tato druhá osa tedy, ač vizuálně realizovaná, měla mít rovněž funkci mocensky ideovou.

Poté, co byl Valdštejn roku 1634 v Chebu zavražděn, práce postupně ustaly. Torzo původních architektonických záměrů, tvarování krajiny i půdorysná osnova celého komplexu jsou však natolik výrazné, že i dnes, kdy se celý areál jakoby navrací zpět k přírodě, stále jasně vystupují velkorysími tahy. Mimo vlastní budovu loggie a zbytky zděných ohrad s obdélnými výklenky jsou zachovány obvodové zdivo a klenební pasy groty, zděné terasy při dvou zrcadlově založených rybnících, jež měly navazovat na labyrinty ze stříhaných dřevin.

Jako mnohé italské zahrady z tohoto období má i areál Valdštejnské komponované krajiny své jedinečné stavebně historické i krajinně morfologické souvislosti a osud. Povaha genia loci v okolí Jičína je dána již samotným utvářením jičínské kotliny, rámované na jihu velišským hřbetem a na severu hřebenem Tábora s tušením Krkonoš. Vlastní Valdštejnský koncept komponované krajiny, tedy Libosad a Obora s loggií a lípami, je bravurním rozvinutím staršího území Valdického háje a rybniční soustavy Šibeníku, doložených počátkem 15.století

Roku 1692 je znovuoznačeno i torzo umělé jeskyně v zahradě při valdštejnské loggii. Manýristická jeskyně jako brána do podsvětí se stává místem meditace o smrti, poustevnou uprostřed záměrně zakonzervované zříceniny. (Podle Miloše Šejna)

Vyhledávání událostí